VÍTEJTE U MĚ NA BLOGU =)
DOUFÁM, ŽE KDYŽ UŽ JSTE SEM ZAVÍTALI, BUDE SE VÁM TADY ASPOŇ LÍBIT =)
PROSÍM, ZANECHTE NĚJAKÝ KOMENTÁŘ, TO JE PRO BLOGERA PŘECE JEN TA NEVĚTŠÍ ODMĚNA =)

Helppes
REKLAMY PIŠTE POUZE SEM

,,Reportáž"- UDG v Aši, 18.3.2011

25. března 2011 v 20:07 | Brynth |  Absolvované koncerty aneb Fotoreportáže =)


Dobrý večer, tak tady pro vás mám slíbenou ,,reportáž"....
A proč ty uvozovky??
No, můj článek totiž nebude mít úplnou konstrukci tohoto slohového útvaru (to ostatně žádný příspěvek, který přibude do této rubriky =D), protože bude plný nadšení, emocí a subjektivních názorů =)
Takže název berte s rezervou =)
A předem upozorňuji, že z článku je jasně vidět, jak moc mám UDG ráda, takže, prosím, to mi neberte.... =)

Příjemné počtení, snažila jsem se a doufám, že na vás při čtení dýchne, jak moc si každý koncert této skvělé šestice užívám....

ČLÁNEK
Na 18.března jsem se těšila už od začátku roku.
A důvod?
Ten den se totiž měl konat koncert UDG. Mělo to však jeden háček….
Místo konání? Aš….
Je sice pravda, že měsíc předtím byli kluci v Kožlanech, ale to jsem právě měla maturák, takže zúčastnit jsem se nemohla.

Bylo mi jasné, že doprava opět bude problém, Aš totiž s Plzní zrovna nesousedí.
A tak jsem hned začala jemně naznačovat našim, jak bych ráda strávila jeden z březnových večerů. Ani mě nepřekvapilo, že mi tatí slíbil odvoz zpátky, protože mám skvělé rodiče a moc dobře to vím….

Když jsem tedy věděla, že hlavní problém je vyřešen, začala jsem zkoumat možnosti dopravy tam.
Vlak nebo autobus?
To bylo dilema, nad kterým jsem přemýšlela několik dnů.
Nakonec jsme se s Verčou (kamarádka, co se mnou jela) rozhodly pro autobus, přišlo nám to jednodušší a dokonce jsem zjistila, že by to mělo být i levnější.

Protože jsem kluky neviděla od Vánoc, má zvědavost a natěšenost dalece přesahovaly vše ostatní.

Konečně jsem se dočkala.
Pátek, 18.3.2011.
S úsměvem jsem ráno vstala a začala se připravovat do školy. Což samo o sobě naznačovalo, jak moc pro mě blížící se večer znamená, protože já ZÁSADNĚ nechodím do školy s úsměvem =D
Ovšem když jsem do toho našeho ústavu dorazila, má nálada klesla na bod mrazu.
Zjistila jsem totiž, že jsem klidně mohla zůstat doma a pořádně se prospat, abych večer vydržela.
Místo toho jsem se doslova NUDILA ve škole.
První hodina nebyla, druhá nás čekala fyzika, třetí volno, čtvrtá matika, pátá volno a pak 20 minut němčiny, kdy jsme jen zkoukli prezentaci a byli propuštěni domů.
No, nenaštvalo by vás to?
V 1 jsem vystartovala ze školy a vydala se na nádraží. Vlak ve 13:08 jsem nestíhala, takže mi nezbývalo než počkat hodinu na další spoj.
Bála jsem se, že nebudu stíhat, když v 17:07 mi odjížděl autobus do Plzně.
V půl 3. jsem dorazila k nám a pospíchala za mamkou. Dohodly jsme se na tom, že a chvilku sjedeme do Kiku, protože jsem si začala stěžovat, že nemám co na sebe =D To brzo, že? =D
Tam jsme se tak zdržely, že domů jsme dorazily ve třičtvrtě na 4. Měla jsem jen hodinu čas.
Běhala jsem po domě sem a tam.
Najíst, umýt, obléct, nalíčit, udělat vlasy.
Během té hodiny jsem několikrát zpanikařila, že to nestihnu.
Štěstí ale stálo při mně a okolo 5. jsem už nasedala k mamce do auta a vyrazily jsme na autobus.
Měla jsem to akorát a ve čtvrt na 6 už spokojeně seděla ve voze a nechala se unášet na CAN.
Autobus do Chebu měl odjíždět v 17:45, takže jsme se s Verčou dohodly, že sraz si dáme v půl 6. ve vestibulu.
Ale bylo 17:40 a kamarádka nikde.
17:43.
Nervózně jsem přecházela jak lev v kleci.
Řidič už se tím docela bavil a po chvilce se zeptal, na co čekám.
,,Na kamarádku"
,,A stihnu to?"
,,Měla by prý za chvilku dorazit…."
Opět jsem žhavila telefon.
,,Už jsem u CANu, tramvaj měla nějaký problém, doběhnu to…." Sděloval mi nervózní hlásek ve sluchátku.
Přetlumočila jsem to řidiči a dala se do nervózního podupování.
V 17:47, 2 minuty po pravidelném odjezdu, se přiřítila má udýchaná parťačka.
Nastoupily jsme tedy, poděkovaly řidiči (protože čekat na nás nemusel) a prodraly se na svá místa. Sedla jsem si k okýnku a Verča se zhroutila vedle mě.

Ve třičtvrtě na 8, kdy už byla opravdu tma, naše cesta skončila na chebském nádraží.
Do odjezdu do naší cílové stanice nám zbývalo 20 minut, a tak jsme se do vestibulu vydaly zjistit, na jaké nástupiště bychom se měly dostavit.
Jenže když jsme vstoupily dovnitř, došlo mi, že Cheb má vlakové a autobusové nádraží spojené. A z toho jsem byla dost zmatená.
Na tabulích totiž byly informace pouze o odjezdech vlaků, o autobusech ani ťuk.
Velmi milá *ironie* paní nám řekla, že ona nám o autobusech nemůže sdělit nic, protože nic neví, prý musíme ven a hledat na nástěnkách.
Jenže ani tam jsme se nic nedozvěděly. Takže nám zbývala poslední možnost: někoho se zeptat.
Paní, stojící kousek od nás, milá opravdu byla a poradila nám. Zařídily jsme se podle toho a za chvilku už seděly ve vysokém pohodlném autobuse.
Nebyla jsem si sice jista, kde máme vystupovat, ale urputně jsem se snažila vzpomenout si, co že jsem viděla na internetu.
Díky za mou (občasnou) fotografickou paměť. Vzpomněla jsem si, že ,,Lidový dům", kde měla naše cesta končit, byla 2.zastávka v Aši.
A tak jsme tam vystoupily.
Huráááá, bylo to správně =D

Jelikož mapku jsem měla já, bylo na mně dovést nás ke klubu ,,Klubíčko".
Několikrát Verča vyslovila obavu, že jdeme špatně, ale já se zviklat nedala. Nakonec jsem nás zdárně dovedla do cíle =D
Klub mě velmi překvapil. Zvenku vypadal spíš jako sklad, hlavou mi dokonce proběhlo, jestli jsme tam nakonec správně.
Riskly jsme vstup a s úlevou zjistily, že jsme skutečně tam, kde máme být =)
Zaplatily jsme vstup, dostaly razítko na ruku a začaly se rozhlížet kolem sebe.
S rozechvěním jsem si všimla, že lidí je tam už pěkná kupa.
Vydaly jsme se hledat šatnu.
Jenže jsme ji nemohly najít =D
Nakonec nám nějaká holčina oznámila, že věci se odkládají na baru, tak jsme si vystály frontu a rovnou si koupily něco k pití.
Pak jsme se mazaně a ,,nenápadně" přesunuly k pódiu, asi do druhé řady.
Zvolily jsme tentokrát místa kus od pódia, protože jsme zjistily, že líp je vidět, když máme trochu odstup =)

Musím říct, že první předkapela, One Night Band, mě vůbec nezaujala. Volt nám po koncertě dokonce řekl, že to bylo příšerné….
Nejvíc mi na nich vadilo, že zpívali anglicky, málokteré české kapele to dokážu odpustit.
Naštěstí jsme přišly asi v půlce jejich vystoupení, takže moc písniček jsme neslyšely. Vrchol ale byl závěrečný song. Text o muži, co se zamiloval do ovce… To na mě bylo moc.
Během pauzy mezi první a druhou předkapelou, Mothers Angels, kolem nás neustále běhali nějací kluci a nosili různé hudební nástroje. Došlo mi, že jistě patří do MA a musím přiznat, že to všechno byli sympaťáci…. =)

Kluci z MA to rozbalili hned první písní. Stydím se, když přiznávám, že jsem neznala ani jednu, protože byly opravdu dobré =) Samozřejmě mě nejvíc potěšilo, že zpívali česky.
Ke konci se mlaďounký bubeník svlékl do půl těla a do písničky začal vytvářet takové….no, jak bych to řekla…divné zvuky. Vypadalo to, že má orgasmus =D Opravdu tam hekal a zpěvák (Jakub) dokonce chtěl, abychom hekali s nimi =D Já se ale nezapojila =D Ježiš, jak to tak po sobě čtu, bude to vypadat, že v Klubíčku probíhaly pěkné orgie =D
Závěrečná písnička se mi moc líbila. Jmenovala se ,,Dost!" a byla ta část, kde se zpívalo: ,,Říkám ti rovnou: nečekej, že ti to namalujou narůžovo…." A tuhle část jsme zpívali s nimi. No, zpívali, to je dost nadnesené, spíš jsme to řvali =D

A to už skončili i oni a nechali prostor pro kluky z UDG….
Všimly jsme si, že pódium není kdovíjak prostorné a kluci nám odtamtud nemůžou do žádného odděleného prostoru, kdyby tedy chtěli odejít, museli by sejít po schůdkách a prodírat se mezi námi =D
Jako první se tam objevil Jugi a holky za námi začaly neuvěřitelně ječet. Jugi se jen uculil a věnoval se svým bicím. Následoval Pája, kterému to slušelo =) Další tam začal běhat Adam a Volt, pak si nástroj přinesl Bohouš a jako poslední před nás vběhl Peťa. Všichni byli velmi pilní a poctivě si vše připravovali.
Po pár minutách k mikrofonu přistoupil Jugi.
,,Co děláte?" začal a my zprvu nechápali.
,,Hrajte už, ne?!" dodal a to už jsme se začali všichni smát.
Pak se posadil za bubny a dal se do svlékání. Holky kolem samozřejmě byly u vytržení. Nakonec bubeník zůstal jen v červené sukýnce a pestrobarevné kravatě =)
V sále se setmělo a z repráku se ozvaly první tóny písně ,,Zvědavá".
Po chvíli to ovšem umlklo a osazenstvo na pódiu začalo hrát živě. Opět byla jako první ,,Society", která přešla ve ,,Zvědavou". Byla jsem ráda, že se tohle od podzimu nezměnilo, protože se mi tahle vychytávka vždy moc líbila =)
Samozřejmě jsem ihned začala zpívat. A náramně jsem si to užívala, asi jsem si potřebovala vykompenzovat ty 3 měsíce, kdy jsem kluky naživo ani jednou neviděla…. =)
Po ,,Zvědavé" nás kluci pozdravili a Peťa se dal do vypravování: ,,No, já se už třetí týden léčím s angínou, ale Klubíčko jsme si nemohli nechat ujít, takže když mi během večera selže hlas, není to schválně, opravdu na to neseru…"
Ano, řekl to takhle na férovku =D Začala jsem se uculovat a bezděky mi proběhlo hlavou, že ho dost obdivuju za jeho odvahu i s nemocnými hlasivkami odzpívat dvouhodinový koncert.
Pak ho u mikrofonu vystřídal Jugi. Pozdravil nás, usmál se a když jsem si všimla flašky s vodou v jeho ruce, došlo mi, co přijde….
Ano, vychrstnul na nás skoro celou lahev. Protože Verča stála po mé pravici, schytala většinu za mě. To ovšem neznamená, že na mě aspoň pár kapek nedopadlo =D
Odehráli pár písniček, když se k mikrofonu opět přifařil Jugi.
,,Teď přijde má oblíbená část, beatbox"
Ano, kluci tam začátek písničky Nar-Tech rozjeli pouze za pomoci svých úst =) Bylo to zajímavé a musím uznat, že jim to opravdu šlo =D
Po peckách jako Chimér a Kiss, Amelie či Předměstí přišel na řadu Beduín.
,,Budeme potřebovat vaši pomoc…." Zahlásil Peťa do mikrofonu. ,,Kluci zahrají melodii a vy ji zkusíte zopakovat, jo?"
Když jsme začali nadšeně vřískat, začal Volt brnkat.
A já, jak jsem to už znala z předchozích koncertů a samotný Beduín mi též byl znám velmi dobře, jsem ani nečekala, až Tom dohraje, a automaticky začala zpívat. Až po chvilce mi došlo, že když zpívám sama, něco asi bude špatně, tak jsem radši zmlkla a až pak se přidala k davu =D
Po ,,Beduínovi" se na naši stranu pódia vřítil Volt, rozmáchl se a chrstnul na nás proud neperlivé vody. Ani jsem nějak nestačila zpozorovat, že se k nám řítí s oním ,,nebezpečným" předmětem, a už jsem byla celá mokrá. Vlasy, obličej, oblečení. Jo, to je nevýhoda toho, když se dostanete někam dopředu =D
Byla jsem v šoku a křičela Verče do ucha, že Volta po koncertě zabiju =D
Pak přišla chvíle, na kterou jsem se moc těšila. Kluci zahráli novou písničku s pracovním názvem ,,Najednou". Trošku jsem ji znala z videa, které nahrála má parťačka v Kožlanech, ale nemohla jsem se dočkat, až ji uslyším naživo.
Kousek jsem si dokonce natočila….
Byla krásná. Text mě dostal, melodie taky neměla chybu a Petrův a Adamův hlas se navíc v písničkách vždycky perfektně doplňují. Ani tady tomu nebylo jinak.
S čistým svědomím můžu říct, že jsem zpívala úplně vše. Klidně odpřísáhnu, že pří žádném songu jsem nezůstala zticha. Výjimkou byl snad jen ,,Najednou", protože ten ještě nemám úplně naposlouchaný…. =) Ale aspoň jsem si při něm něco broukala, což se taky počítá, ne =D
Cowboy Hip-Hop, Éterická, Nad Letnou….
Tyhle písně předcházely jedné chvíli, která je známá snad všem fanouškům UDGček.
VŮNĚ.
Už jen to slovo ve mně vyvolává obraz fanoušků řádících na pódiu.
Páteční večer se v ničem nelišil.
Kluci vytáhli na pódium asi 3 nebo 4 lidi, každému dali do ruky paličku a nechali je tam bubnovat do rytmu.
A když si Peťa všimnul, jak poctivě my ,,dole" zpívámě, začal tam nabízet mikrofon. Trvalo dost dlouho, než si ho někdo vzal =D Kdybych nebyla tak stydlivá, určitě bych po něm hrábla s chutí, ale to prostě nejsem já.
Nakonec se ho zmocnila holčina, která stála přede mnou. Mimochodem, to byla jedna z těch, která mi během celého koncertu lezla na nervy, protože byla o 2 hlavy vyšší než já, takže jsem přes ní většinou skoro neviděla, a navíc tam skákala, máchala rukama a já od ní nejednou dostala pecku do ramene nebo do hrudníku. Ovšem, co bych pro kluky nepřetrpěla, že? =D
Snažila jsem se jí to trošku oplácet, ale ona snad byla z kamene, jako by to ani necítila… =D
Po ,,Vůni" zůstal Jugi u mikrofonu, objal Petra a začal povídat: ,,Já si teď budu připadat jako frontman…." Vzal Petrovu kšiltovku a nasadil si ji na hlavu =D Vypadal spokojeně a Peťa se tím taky bavil =D

Kluci opět blbli, nezklamali a, jako každý koncert, si i ten v Aši užívali. A nebyli sami, my si to užívali snad ještě víc =)
Když se rozezněly první tóny ,,Kurtizány", bylo mi jasné, že se koncert blíží ke konci. Všimla jsem si totiž, že se playlist od podzimní šňůry téměř nelišil, proto jsem i tentokrát měla představu o tom, co budou kluci zpívat.
,,Kurtizánu" jsem si užívala, ta je totiž jedna z těch úplně nej =)
Následoval mix ,,Ruské rakety" a ,,Zpěvů deště", což znamenalo rozloučení…..
My se samozřejmě nedali a začali křičet: ,,Ještě, ještě!"
A protože na pódiu se nebylo kde schovat, museli kluci čekat tam a nechat se překvapit, jestli se budeme dožadovat přídavku =D Ale co překvapit, podle mě jim to bylo jasné, určitě se jim ještě nestalo, že by si fanoušci nevyžádali žádný přídavek…. =)
Čekalo nás: Kdy zas blíž, Motýl a Hvězdář.
A opět byl ,,Hvězdář" onen pomyslný ,,finiš".
Část jsme dokonce zpívali úplně sami, kluci poslouchali a kývali se do rytmu.
Ano, začínám si myslet, že v Čechách není nikdo, kdo by ,,Hvězdáře" aspoň jednou neslyšel…. ;)
Toto byl opravdový konec. Nebo aspoň konec koncertu.
Dožadovali jsme se ještě jedné písničky, ale naše protesty už nebyly tak hlasité, půlka lidí už se odporoučela ,,chlastat" a my, hrstka statečných (=D), jsme sami nic nezmohli.
I když, já si upřímně myslím, že Petr byl rád, když mohl dát hlasivkách oddych.
Odzpíval skvěle celý večer, párkrát si dal pauzu a nechal zpívat nás nebo Adama, ale to je pochopitelné. Taková akce je neuvěřitelný nápor na hlasivky, zvlášť když jsou ještě nemocné.
Smekám před ním a držím palečky, aby se brzy dal pořádně dohromady =)

3 měsíce bez kluků byly opravdu dost dlouhé. O to víc jsem si ovšem večer v Aši užila.

Koncert skončil v půl 1. a my domů jely ve 3 ráno. Celou tu dobu u baru nám dělal společnost Volt a musím přiznat, že tak příjemný večer jsem dlouho nezažila.

Utvrzuji se stále víc v tom, že UDG jsou kapela, která se mi během jediného vystoupení (toho prvního na Majálesu) stačila nesmazatelně zapsat do srdíčka a troufám si tvrdit, že odtamtud nikdy nezmizí….
Mám ráda je, jejich písničky, jejich vystupování a jejich přístup k fanouškům.
Možná nejsou tak,,provaření" v rádiu či v televizi, to ale vůbec nevadí. Nejsou to mediální celebrity, jsou prostě kapela, která může pro leckoho být jakousi druhou rodinou….

NEKOPÍROVAT
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama